Základním

pilířem

aktivit

našeho

klubu

je

tzv.

hloubkový

průzkum.

Dle vojenské

literatury

hovoříme

o

vedení

průzkumné

činnosti

za

účelem

získávání

důležitých

(strategicky

významných)

informací,

a

to

z

prostoru

v hloubce

až

100

km

za

bojovou

linií

v

týlu

nepřítele.

Důležitou

zásadou

je

takové

informace

získávat

skrytě

a utajeně

před

nepřítelem,

tedy

takovým

způsobem,

že

nepřítel

vůbec

netuší,

že

jsou

o

něm

informace

zjišťovány.

Z toho také vyplývá motto průzkumníků:

Vidět a nebýt viděn

.

     Typicky

hloubkově

průzkumnou

činností

je skryté

pozorování

bodu,

cíle

či

účinnosti.

Dále

lze

provádět

propátrávání

určeného

prostoru

s

cílem

vyhledat

zájmový

objekt

(např.

polní

velitelství,

radiolokační

zařízení)

či významnou

bojovou

techniku

(např. systém

protivzdušné

obrany,

odpalovače

zbraní

hromadného

ničení).

Ve výjimečných

případech

může

skupina

hloubkového

průzkumu

provést

také

léčku

či 

přepad

,

tedy

přímo

eliminovat určené nepřátelské síly (zpravidla síly s vysokou důležitostí).

     K

úspěšnému

plnění

těchto

úkolů

je

potřeba

si

osvojit

široké

spektrum

různých

činností

a

dovedností.

Namátkou

je

to

znalost

skrytého

pohybu

v

terénu

(maskování,

tiché

signály,

topografie...),

pozorování

(dílcové

metody,

zakreslování

terénu...),

reakce

na

napadení

nepřítelem

(uvedení

skupiny

do bojového

stavu,

manévry

v terénu, práce se zraněným...) a spousta dalšího.

     Jak

to

ale

vypadá,

když

členové

klubu

vyrazí

do

lesa

a

plní

úkoly

hloubkového

průzkumu

v

rámci

odborně-

taktického

cvičení,

kde

je

cílem

simulovat

skutečné

zasazení

skupiny

hloubkového

průzkumu

v

týlu

nepřítele?

Následující řádky Vám to přehledně zodpoví.

1. Plánování nasazení

3. Tábor a odpočinek

5. Krizové situace

Než

skupina

vyrazí

do

terénu

plnit

svůj

úkol,

je

nutné

si

vše

dopředu

naplánovat.

Určuje

se

trasa

přesunu

k cíli,

nesený

materiál,

radiokomunikace,

analyzují

se

schopnosti

nepřítele,

možnosti

terénu

a

velká

spousta

dalších

informací.

Proces

plánování

a vytvoření

bojového

rozkazu

(známý

také

pod

zkratkou

OPORD

=

OPeration

ORDer)

tudíž

není

otázkou

několika

minut,

ale

několika

hodin.

Samotný

plán

provedení,

zpravidla

sestaven

do několika

fází,

je alfou-omegou

pro nasazení

skupiny.

V rámci

těchto

příprav

a

plánování

využíváme

různé

metody

(např.

hodný

a

zlý

tým,

algoritmy

pro určitá témata) či různé pomůcky (např. plastický stůl, písemné vzory, výpočetní techniku).

2. Přesun do zájmové oblasti

     Po

vysazení

do

prostoru

se

skupina

musí

skrytě

přesunout

do

tzv.

NAI

(Named

Area

of

Interest

=

zájmová

oblast).

Během

přesunu

spolu

členové

komunikují

prostřednictvím

tichých

ručních

signálů,

komunikace

hlasem

je

naprosto

minimální.

Důležitá

je

znalost

topografie,

maskování,

taktických

postupů

pro překonávání

překážek

jako

např.

LDA

(Linear

Dangerous

Areas

-

lineární

nebezpečná

místa

=

cesty,

řeky

atp.)

či

postupů

pro

zaujetí

krátké

a dlouhé

zastávky.

Skupina

se

při

přesunu

snaží

vyhnout

jakémukoliv

střetu

s nepřítelem

a maximálně

utajit

svojí

přítomnost

na

nepřátelském

území. Praktikují se i postupy pro zahlazení vlastních stop či různá protisledovací opatření.

Nezakládáme

žádný

stanový

letní

tábor,

nerozděláváme

oheň

a

nezpíváme

s

kytarou

country

písničky.

Stejně

jako

při

přesunu,

tak

i

při

odpočinku,

stravování

či přípravě

na plnění

úkolu

děláme

vše

pro

to,

abychom

nebyli

odhaleni.

Tábor

skupiny

(nebo-li

koncové

shromaždiště)

se

nebuduje

nahodile,

jelikož

musí

splňovat

určité

takticky

významné

náležitosti.

V

táboře

dále

probíhá

tzv.

zarežimování,

kdy

jsou

určeny

nouzové

trasy

pro

jeho

opuštění

pro případ

prozrazení,

určuje

se

kontrolní

místo

průchodu,

systém

ochrany

a další.

S

ohledem

na

roční

období

a

terén

pak

využíváme

různé

pomůcky pro zamaskování a zajištění komfortu odpočívajících členů.

4. Pozorování

     Konečně

se

dostáváme

k

plnění

úkolu,

tedy

k

pozorování

a

zjišťování

informací

o

nepříteli.

Pozorování

je

základní

způsob

průzkumu,

je nepřetržité

ve dne

i v noci

či

za

omezené

viditelnosti.

Lze

jej

zajišťovat

pomocí

zraku,

pozorovacích

prostředků

nebo

s

využitím

technických

přístrojů.

S ohledem

na

zadání

úkolu

budujeme

pozorovací

stanoviště,

které

průzkumné

pozorovací

hlídce

zajišťuje

ochranu

před

zraky

nepřítele,

skrytý

příchod

a odchod

a případně

chrání

i před nepřízní

počasí.

Při

pozorování

se

mimo

pozorovacích

prostředků

využívají

bojové

a podpůrné

dokumenty

(deník

pozorování,

schéma pozorování atd.), prostředky radiokomunikace či různé topografické vybavení (mapa, přístroj GPS atd.).

I

přes

veškerou

snahu

a

opatření

se

může

ve

kterékoliv

fázi

nasazení

skupiny

hloubkového

průzkumu

stát,

že

dojde

k

nějaké

krizové

situaci,

například

k

prozrazení.

To

zapříčiní

urychlené

ukončení

plnění

úkolu

a

snahu

dostat

se

pryč

ze zájmové

oblasti

do místa

vyzvednutí.

V horším

případě

dojde

při

prozrazení

současně

k

tzv.

nastřelení

(nepřítel

vede

palbu

na

skupinu).

Proto

cvičíme

i

postupy,

aby

se

dokázala

průzkumná

skupina

z

přestřelky

vyvázat,

adekvátně

reagovala

na

léčku,

minometnou

palbu

apod.

S

tím

vším

je

také

spojena

znalost

práce

se zraněným,

podávání standardizovaného hlášení nebo schopnost nouzového přežívání, čemuž se věnujeme detailněji v odborných školeních.

6. Vyzvednutí a zhodnocení

     Po

úspěšném

(i

neúspěšném)

provedení

úkolu

je

nutné

se

dostat

ze

zájmové

oblasti

pryč

do

místa

vyzvednutí.

Čeká

nás

tedy

opět

skrytý

přesun

terénem

a

následně

odlet

do

bezpečí

.

V

souvislosti

s

tím

není

výjimkou

znalost

signalizace

pro

vrtulník

či označení

přistávací

plochy.

Po vyzvednutí

a přesunu

na

základnu

následuje

tzv.

AAR

(After

Action

Review

=

rozbor

po

nasazení).

Zjednodušeně

řečeno

je

detailně

probrán

postup

kdy-kde-co

jsme

dělali,

a

to

s

využitím

plastické

mapy,

dokumentů,

map

apod.

To

přispívá

k

vlastnímu

zlepšování

a hovoříme

tak

i o principu

lessons

learned.

Závěrem

samozřejmě

proběhne

přátelský

rozhovor

členů

o

tom,

jak

jsme

se

v

lese

zase

hezky

zadřeli,

uděláme

si

skupinovou

fotku,

vypijeme

šálek

dobré kávy a pak už nás čeká jen čištění a údržba vybavení, abychom mohli brzy znovu vyrazit.

     Základním

pilířem

aktivit

našeho

klubu

je

tzv.

hloubkový

průzkum.

Dle vojenské

literatury

hovoříme

o

vedení

průzkumné

činnosti

za

účelem

získávání

důležitých

(strategicky

významných)

informací,

a

to

z

prostoru

v hloubce

až

100

km

za

bojovou

linií

v

týlu

nepřítele.

Důležitou

zásadou

je

takové

informace

získávat

skrytě

a utajeně

před

nepřítelem,

tedy

takovým

způsobem,

že nepřítel

vůbec

netuší,

že

jsou

o

něm

informace

zjišťovány.

Z

toho

také

vyplývá

motto

průzkumníků:

Vidět a nebýt viděn

.

     Typicky

hloubkově

průzkumnou

činností

je

skryté

pozorování

bodu,

cíle

či

účinnosti.

Dále

lze

provádět

propátrávání

určeného

prostoru

s

cílem

vyhledat

zájmový

objekt

(např.

polní

velitelství,

radiolokační

zařízení)

či významnou

bojovou

techniku

(např. systém

protivzdušné

obrany,

odpalovače

zbraní

hromadného

ničení).

Ve výjimečných

případech

může

skupina

hloubkového

průzkumu

provést

také

léčku

či

přepad

,

tedy

přímo

eliminovat

určené

nepřátelské

síly

(zpravidla

síly

s

vysokou

důležitostí).

     K

úspěšnému

plnění

těchto

úkolů

je

potřeba

si

osvojit

široké

spektrum

různých

činností

a

dovedností.

Namátkou

je

to

znalost

skrytého

pohybu

v

terénu

(maskování,

tiché

signály,

topografie...),

pozorování

(dílcové

metody,

zakreslování

terénu...),

reakce

na

napadení

nepřítelem

(uvedení

skupiny

do

bojového

stavu,

manévry

v

terénu,

práce se zraněným...) a spousta dalšího.

     Jak

to

ale

vypadá,

když

členové

klubu

vyrazí

do

lesa

a plní

úkoly

hloubkového

průzkumu

v

rámci

odborně-

taktického

cvičení,

kde

je

cílem

simulovat

skutečné

zasazení

skupiny

hloubkového

průzkumu

v

týlu

nepřítele?

Následující řádky Vám to přehledně zodpoví.

1. Plánování nasazení

Než

skupina

vyrazí

do

terénu

plnit

svůj

úkol,

je

nutné

si

vše

dopředu

naplánovat.

Určuje

se

trasa

přesunu

k cíli,

nesený

materiál,

radiokomunikace,

analyzují

se

schopnosti

nepřítele,

možnosti

terénu

a

velká

spousta

dalších

informací.

Proces

plánování

a

vytvoření

bojového

rozkazu

(známý

také

pod

zkratkou

OPORD

=

OPeration

ORDer)

tudíž

není

otázkou

několika

minut,

ale

několika

hodin.

Samotný

plán

provedení,

zpravidla

sestaven

do

několika

fází,

je

alfou-omegou

pro nasazení

skupiny.

V rámci

těchto

příprav

a plánování

využíváme

různé

metody

(např.

hodný

a

zlý

tým,

algoritmy

pro

určitá

témata)

či

různé

pomůcky

(např.

plastický

stůl,

písemné

vzory,

výpočetní techniku).

2. Přesun do zájmové oblasti

     Po

vysazení

do

prostoru

se

skupina

musí

skrytě

přesunout

do

tzv.

NAI

(Named

Area

of Interest

=

zájmová

oblast).

Během

přesunu

spolu

členové

komunikují

prostřednictvím

tichých

ručních

signálů,

komunikace

hlasem

je

naprosto

minimální.

Důležitá

je

znalost

topografie,

maskování,

taktických

postupů

pro překonávání

překážek

jako

např.

LDA

(Linear

Dangerous

Areas

-

lineární

nebezpečná

místa

=

cesty,

řeky

atp.)

či postupů

pro

zaujetí

krátké

a dlouhé

zastávky.

Skupina

se

při

přesunu

snaží

vyhnout

jakémukoliv

střetu

s

nepřítelem

a

maximálně

utajit

svojí

přítomnost

na

nepřátelském

území.

Praktikují

se

i postupy

pro

zahlazení

vlastních

stop

či

různá

protisledovací opatření.

3. Tábor a odpočinek

Nezakládáme

žádný

stanový

letní

tábor,

nerozděláváme

oheň

a

nezpíváme

s

kytarou

country

písničky.

Stejně

jako

při

přesunu,

tak

i při odpočinku,

stravování

či

přípravě

na plnění

úkolu

děláme

vše

pro

to,

abychom

nebyli

odhaleni.

Tábor

skupiny

(nebo-li

koncové

shromaždiště)

se

nebuduje

nahodile,

jelikož

musí

splňovat

určité

takticky

významné

náležitosti.

V táboře

dále

probíhá

tzv.

zarežimování,

kdy

jsou

určeny

nouzové

trasy

pro

jeho

opuštění

pro případ

prozrazení,

určuje

se

kontrolní

místo

průchodu,

systém

ochrany

a další.

S

ohledem

na roční

období

a

terén

pak

využíváme

různé

pomůcky

pro zamaskování

a

zajištění

komfortu

odpočívajících členů.

4. Pozorování

     Konečně

se

dostáváme

k

plnění

úkolu,

tedy

k pozorování

a

zjišťování

informací

o

nepříteli.

Pozorování

je

základní

způsob

průzkumu,

je nepřetržité

ve

dne

i

v

noci

či

za

omezené

viditelnosti.

Lze

jej

zajišťovat

pomocí

zraku,

pozorovacích

prostředků

nebo

s

využitím

technických

přístrojů.

S ohledem

na

zadání

úkolu

budujeme

pozorovací

stanoviště,

které

průzkumné

pozorovací

hlídce

zajišťuje

ochranu

před

zraky

nepřítele,

skrytý

příchod

a

odchod

a případně

chrání

i

před

nepřízní

počasí.

Při pozorování

se

mimo

pozorovacích

prostředků

využívají

bojové

a

podpůrné

dokumenty

(deník

pozorování,

schéma

pozorování

atd.),

prostředky

radiokomunikace

či

různé

topografické

vybavení

(mapa, přístroj GPS atd.).

5. Krizové situace

I

přes

veškerou

snahu

a

opatření

se

může

ve kterékoliv

fázi

nasazení

skupiny

hloubkového

průzkumu

stát,

že

dojde

k

nějaké

krizové

situaci,

například

k

prozrazení.

To

zapříčiní

urychlené

ukončení

plnění

úkolu

a

snahu

dostat

se

pryč

ze zájmové

oblasti

do místa

vyzvednutí.

V horším

případě

dojde

při

prozrazení

současně

k

tzv.

nastřelení

(nepřítel

vede

palbu

na

skupinu).

Proto

cvičíme

i

postupy,

aby

se

dokázala

průzkumná

skupina

z

přestřelky

vyvázat,

adekvátně

reagovala

na

léčku,

minometnou

palbu

apod.

S

tím

vším

je

také

spojena

znalost

práce

se

zraněným,

podávání

standardizovaného

hlášení

nebo

schopnost

nouzového

přežívání,

čemuž

se

věnujeme detailněji v odborných školeních.

6. Vyzvednutí a zhodnocení

     Po

úspěšném

(i

neúspěšném)

provedení

úkolu

je

nutné

se

dostat

ze

zájmové

oblasti

pryč

do místa

vyzvednutí.

Čeká

nás

tedy

opět

skrytý

přesun

terénem

a

následně

odlet

do

bezpečí

.

V souvislosti

s

tím

není

výjimkou

znalost

signalizace

pro

vrtulník

či

označení

přistávací

plochy.

Po

vyzvednutí

a

přesunu

na

základnu

následuje

tzv.

AAR

(After

Action

Review

=

rozbor

po

nasazení).

Zjednodušeně

řečeno

je

detailně

probrán

postup

kdy-kde-co

jsme

dělali,

a

to

s využitím

plastické

mapy,

dokumentů,

map

apod.

To

přispívá

k

vlastnímu

zlepšování

a

hovoříme

tak i

o

principu

lessons

learned.

Závěrem

samozřejmě

proběhne

přátelský

rozhovor

členů

o tom,

jak

jsme

se

v

lese

zase

hezky

zadřeli,

uděláme

si

skupinovou

fotku,

vypijeme

šálek

dobré

kávy

a

pak

už

nás

čeká

jen

čištění

a

údržba

vybavení, abychom mohli brzy znovu vyrazit.