Aby

člen

klubu,

jakožto

člen

průzkumné

skupiny,

obstál

za

každé

situace,

je

třeba

vzdělávání

rozšířit

i do dalších

oborů.

Proto

jistý

čas

investujeme

i

do

seminářů

se

zaměřením

na

sebeobranu

,

modelovým

situacím

týkajících

se

zdravotnické

péče

a

mnoha

dalším.

Nejsou

nám

cizí

ani

zkušenosti

s

parašutismem,

vojenským

plaváním

,

slaňováním

nebo

i

s

takovou

pořadovou

přípravou,

která

neodmyslitelně

k

armádě

patří

(i

když

tu

nemá

nikdo rád).

     Tyto

aktivity

vnímáme

jako

příjemné

zpestření

k

typicky

lesním

výcvikům

a

rozšiřují

naše

povědomí

do

dalších

oblastí,

které

jsou

samozřejmě

nedílnou

součástí

skutečného

výcviku

příslušníků

armádních

průzkumných

jednotek.

Zde

je

však

nutno

zmínit,

že

jako

klub

nemáme

takové

časové

možnosti

jako

profesionálové,

abychom

tyto

další

aktivity

provozovali

tak

často,

jak

by

bylo

vhodné.

Důraz

proto

soustředíme

jen

na

některé,

a

to

zejména

na

zdravotní

přípravu

a

techniky

překonání

překážek,

se

kterými

se

můžeme

setkat

při

přesunu

do

místa

plnění

úkolu.

     Doplňkový

výcvik

probíhá

pod

vedením

profesionálů

a zkušených

instruktorů

z

daných

oborů,

kteří

nám

tak

předávají

kvalitní

a

praxí

prověřené

zkušenosti,

a

to

zpravidla

prostřednictvím

vícedenních

kurzů.

Nejsme

takoví

blázni, abychom lezli na skály nebo skákali z letadla bez instruktora za zády a fungovali ve stylu

pokus-omyl

.

Zdravotnická příprava

Zdravotnickou

přípravu

rozdělujeme

na

dvě

oblasti.

První

oblastí

je

zdravotnictví

ve vojenském

prostředí,

známé

spíše

pod

zkratkou

TCCC

=

Tactical

combat

casualty

care,

tedy

neodkladná

zdravotní

péče

v

bojových

podmínkách.

Cílem

je

naučit

se

například

postupu

při

ošetření

střelných

zranění

v

situaci,

kdy

nepřítel

střelbou

vše

znesnadňuje

a

na

místo

žádná

sanitka

do

10

minut

nepřijede.

Takže

nejen

spolubojovníka

ošetřit,

ale

následně

jej

i

evakuovat.

Druhou

oblastí

je zdravotnictví

v civilní

sféře,

kdy hovoříme

o

laické

první

pomoci

v

situacích,

které

mohou

přinést

všední

dny.

Tudíž

první

pomoc

při

autonehodě,

při

cévní

mozkové

příhodě nebo například při zlomenině končetin po sportovních aktivitách.

Pohybové aktivity

     Přehrada,

tělocvična,

skála,

chodba

a

spousta

dalších

míst

nás

hostila

během

doplňkových

klubových

aktivit

(a

ještě

spousta

dalších

míst

bude).

Vojenské

plavání

nám

přináší

know-how

pro

situace,

kdy

se

nebude

možné

do

cílové

oblasti

přesunout

suchou

nohou

lesem.

A

čím

je

vojenské

plavání

jiné,

než

rekreační

v bazénu?

Tak

například

tím,

že

je

nutné

překonat

otevřenou

vodní

plochu

společně

s

taktickou

vestou,

batohem,

zbraní

nebo

případně

i

se

zraněným

kolegou.

Stejnou

výzvu

přináší

nutnost

překonat

skalnatý

terén,

kdy

právě

i

takové

lezení

po

skalách

má

svá

specifika,

jelikož

člověk

musí

s

sebou

přenést

i

vojenské

vybavení. Prvky sebeobrany cvičíme příležitostně jak v tělocvičně ve sportovním oděvu, tak stejně i ve vojenské uniformě s taktickou vestou či batohem v lese.

     Aby

člen

klubu,

jakožto

člen

průzkumné

skupiny,

obstál

za

každé

situace,

je

třeba

vzdělávání

rozšířit

i do dalších

oborů.

Proto

jistý

čas

investujeme

i

do

seminářů

se

zaměřením

na

sebeobranu

,

modelovým

situacím

týkajících

se

zdravotnické

péče

a

mnoha

dalším.

Nejsou

nám

cizí

ani

zkušenosti

s

parašutismem,

vojenským

plaváním

,

slaňováním

nebo

i

s

takovou

pořadovou

přípravou,

která

neodmyslitelně k armádě patří (i když tu nemá nikdo rád).

     Tyto

aktivity

vnímáme

jako

příjemné

zpestření

k

typicky

lesním

výcvikům

a

rozšiřují

naše

povědomí

do

dalších

oblastí,

které

jsou

samozřejmě

nedílnou

součástí

skutečného

výcviku

příslušníků

armádních

průzkumných

jednotek.

Zde

je

však

nutno

zmínit,

že

jako

klub

nemáme

takové

časové

možnosti

jako

profesionálové,

abychom

tyto

další

aktivity

provozovali

tak

často,

jak

by

bylo

vhodné.

Důraz

proto

soustředíme

jen

na

některé,

a

to

zejména

na zdravotní

přípravu

a

techniky

překonání

překážek,

se kterými

se

můžeme

setkat

při

přesunu

do

místa

plnění

úkolu.

     Doplňkový

výcvik

probíhá

pod

vedením

profesionálů

a zkušených

instruktorů

z

daných

oborů,

kteří

nám

tak

předávají

kvalitní

a

praxí

prověřené

zkušenosti,

a

to

zpravidla

prostřednictvím

vícedenních

kurzů.

Nejsme

takoví

blázni,

abychom

lezli

na

skály

nebo

skákali

z

letadla

bez instruktora za zády a fungovali ve stylu

pokus-omyl

.

Zdravotnická příprava

Zdravotnickou

přípravu

rozdělujeme

na

dvě

oblasti.

První

oblastí

je

zdravotnictví

ve vojenském

prostředí,

známé

spíše

pod

zkratkou

TCCC

=

Tactical

combat

casualty

care,

tedy

neodkladná

zdravotní

péče

v

bojových

podmínkách.

Cílem

je

naučit

se

například

postupu

při

ošetření

střelných

zranění

v

situaci,

kdy

nepřítel

střelbou

vše

znesnadňuje

a na místo

žádná

sanitka

do

10

minut

nepřijede.

Takže

nejen

spolubojovníka

ošetřit,

ale

následně

jej

i

evakuovat.

Druhou

oblastí

je zdravotnictví

v civilní

sféře,

kdy hovoříme

o

laické

první

pomoci

v

situacích,

které

mohou

přinést

všední

dny.

Tudíž

první

pomoc

při

autonehodě,

při

cévní

mozkové

příhodě

nebo

například

při

zlomenině

končetin

po sportovních aktivitách.

Pohybové aktivity

     Přehrada,

tělocvična,

skála,

chodba

a

spousta

dalších

míst

nás

hostila

během

doplňkových

klubových

aktivit

(a ještě

spousta

dalších

míst

bude).

Vojenské

plavání

nám

přináší

know-how

pro

situace,

kdy

se

nebude

možné

do cílové

oblasti

přesunout

suchou

nohou

lesem.

A

čím

je

vojenské

plavání

jiné,

než

rekreační

v bazénu?

Tak

například

tím,

že

je

nutné

překonat

otevřenou

vodní

plochu

společně

s

taktickou

vestou,

batohem,

zbraní

nebo

případně

i

se

zraněným

kolegou.

Stejnou

výzvu

přináší

nutnost

překonat

skalnatý

terén,

kdy

právě

i

takové

lezení

po

skalách

má

svá

specifika,

jelikož

člověk

musí

s

sebou

přenést

i

vojenské

vybavení.

Prvky

sebeobrany

cvičíme

příležitostně

jak

v tělocvičně

ve

sportovním

oděvu,

tak

stejně

i

ve

vojenské

uniformě s taktickou vestou či batohem v lese.